Jestli zůstanu - Gayle Forman

Autor: Gayle Forman
Originální název: If I Stay
Knižní série: If I Stay
Díl: první
Počet stran: 184
Rok vydání: 2009
Rok vydání v ČR: 2011
Anotace: Moderní příběh pro mladé dívky a ženy. Šestnáctiletá Mia, talentovaná cellistka, jede s celou svou rodinou na výlet, když do nich narazí auto. Mia se vzbudí a nic necítí, jen vidí své mrtvé rodiče – a nakonec samu sebe. Její tělo je v kómatu, ale ona sama může vidět a slyšet vše, co se kolem děje. Skrze její vzpomínky pomalu odkrýváme její dětství, poznáváme její rodinu i jejího kluka Adama, se kterým sdílela lásku k hudbě. Pohnutý příběh citlivě mapuje duši dospívající dívky, která je nakonec postavena před těžké rozhodnutí – odejít, anebo zůstat.

Po přečtení anotace není obsahově v podstatě co dodat, takže budu psát spíš o tom, jak na mě kniha působila a jakým stylem je psána. Asi začnu s tím druhým jmenovaným.

Co mě potěšilo asi ze všeho nejdřív, bylo to, že překladatelka se nesnažila počešťovat jména jak postav, tak nějakých obchodů, skupin či písniček. Tohle se totiž stává docela dost často a často to pak kazí celý dojem (viz. Gale/Hurikán v knize Hunger Games apod.). Dále se mi líbilo to že vše bylo psáno lehce, nenuceně a jednotlivé části do sebe zapadaly. Rychle jsem se dokázala vžít do kůže hrdinky, z jejíhož pohledu jsme vše sledovali. A když došlo na osudnou nehodu, autorka ji dokázala vylíčit tak živě, až z toho naskakovala husí kůže. 

Kniha byla rozdělena do kapitol, jejichž názvy byly vlastně časové údaje. Celý příběh se odehrává během čtyřiadvaceti hodin, kdy se střídá současnost se vzpomínkami Mii na její život. Na to, jak začala chodit s Adamem, na to, jak začala hrát na cello a na to, jak krásný život prožívala se svými rodiči a svou nejlepší kamarádkou Kim. Díky těmto vzpomínkám jsem se mohla do hrdinky tak vžít, že jsem se za chvilku dokonce sama začala rozhodovat za ni, jestli je lepší zůstat a bojovat, anebo se raději dál netrápit a se vším skoncovat. 

V jednu chvíli to vypadalo, že se určitě nemá vzdávat a jakoby to Mia chtěla zkusit. Zkusit se vrátit do svého těla a žít. Pak ale přišel zvrat a vy sami jste chápali, jak těžké by to bylo a raději jste jí radili, aby to vzdala. Prostě autorka s vámi dokonale pomocí vzpomínek manipulovala a rozhodnutí, které Mia udělala, jste vždy považovali nakonec za to správné. Jenže pak se zase něco stalo a vy i s Miou jste byli zase zpátky. Takhle to prostě pořád jelo jako na houpačce. No, nebylo toho zase až tolik, ale pořád vás to nutilo uvažovat, jak to nakonec asi dopadne. Co bude lepší. Zůstat, nebo odejít?

Do knihy jsem se tak zažrala, že jsem ji musela přečíst na posezení, což se mi nestává tak často. Jestli zůstanu je od začátku do konce nabita emocemi a celou dobu vás nutí přemýšlet. Osobně si myslím, že mladším by se tato kniha nemusela zrovna moc zamlouvat, ale těm starším trochu zamyšlení nad životem rozhodně neuškodí a tuto knihu jim můžu jedině doporučit. Na mě tedy rozhodně udělala dojem a investice do této knihy určitě nelituju.

Mé hodnocení:

Mé hodnocení obálky:

Krátký druhý život Bree Tannerové - Stephenie Meyer

Autor: Stephenie Meyer
Originální název: The Short Second Life of Bree Tanner
Knižní série: Stmívání
Díl: 3.5
Počet stran: 192
Rok vydání: 2010
Rok vydání v ČR: 2010
Anotace: V další neodolatelné kombinaci nebezpečí, tajemství a romantiky rozehrává Stephenie Meyerová strhující příběh Bree Tannerové, členky armády novorozených, kteří se připravují k útoku na Bellu Swanovou a Cullenovy a na nevyhnutelný střet, jenž přinese tragické vyvrcholení. Bree Tannerová si život, který žila předtím, než získala dokonalé smysly, nadlidské reflexy, ohromnou sílu a neodolatelnou touhu po krvi, sotva pamatuje. Zato ví, že život, který žije s ostatními novorozenými upíry, má několik jistot a několik pravidel: hlídej si záda, nepřitahuj na sebe pozornost a hlavně to stihni domů do úsvitu, jinak zemřeš. Bree získá mezi novorozenými nečekaného spojence a přítele v Diegovi, který se stejně jako ona snaží zjistit něco víc o jejich stvořitelce. Jakmile si oba uvědomí, že novorození jsou jen figurky v partii větší, než si vůbec dokázali představit, musí se Bree a Diego rozhodnout, na kterou stranu se postaví a komu budou věřit. Ale když je všechno, co víš o upírech, založeno na lži, jak poznáš pravdu?

Tato kniha je hodně krátká, takže i recenze nebude nijak dlouhá. Musím přiznat, že mě opravdu zaskočilo to, že kniha nemá ani dvě sta stránek a navíc je použito hodně velké písmo.  Dalo by se říct, že jde jen o nějakou delší povídku, která nejspíš především kvůli své nádherné obálce stojí skoro 250 Kč. No, kdybych to byla věděla, dobře bych si rozmyslela, jestli to za ty peníze stojí. Jak se ale říká, „pozdě plakat nad rozlitým mlékem“.

Jak jsem už psala, jedná se spíš o povídku, takže není ani rozdělena do kapitol, což mě docela štve, protože když musím odložit knihu, čekám, až dojdu na konec kapitoly. Ale tak to je můj problém, vím, že hodně lidem tohle nedělá žádné větší potíže. 

Čekala jsem, že vše začne tím, jak se Bree promění v upíra. Takhle to ale nebylo. Bree je na začátku tohoto příběhu upírem už tři měsíce a právě je na lovu s dalšími novorozenými, kteří moc rozumu nepobrali. Proto jsem se divila, že se s Diegem více seznámila teprve teď. Každopádně si Diego rychle získává mou přízeň, což se nedá tvrdit o Raoulovi (co to je proboha za jméno?!) a jeho bandě.

Příběh je samozřejmě vyprávěn z pohledu Bree, moc se toho ale z její minulosti nedozvíme, protože jaksika na většinu zapomněla. Je tam jen náznak toho, že nebyla se svým otcem moc spokojená a asi v polovině příběhu se teprve dozvídáme, jak přesně se stala upírkou. 

Celkově to bylo na mě moc rychlé a zdálo se mi, že Bree nad vším až moc přemýšlí, v podstatě si nebylo kde odpočinout, pokud se nepočítá začátek knihy, kdy se seznamuje s Diegem a odhaluje nám, jak vlastně momentálně žije (v úkrytu za Zrůdou Fredem, což je docela dost sympatická postava a zajímalo by mě, co se s ním nakonec stalo).  Nevím, jestli to bylo tím, že jsem to četla pozdě večer a byla jsem už nějak mimo, ale někdy jsem se v těch jejích myšlenkách ztrácela. Když ale došlo k vyvrcholení příběhu, nemohla jsem tuto knihu jen tak odložit. Bylo to tak napínavé a já jen čekala, kdy se konečně objeví Cullenovi, i když to znamenalo, že se blíží Breein konec. Nevím, čeho jsem se vlastně nemohla dočkat – jestli toho, jak na scénu přijdou zmiňovaní Cullenovi s Bellou, nebo toho, že už bude konec. Musím ale uznat, že si Bree získala mé srdce a je to škoda, že nakonec musela umřít.

I když se může zdát, že se mi kniha moc nelíbila, není tomu tak. Když se nad tím zamyslím, není to sice zrovna kniha desetiletí a ani kniha roku, ale pokud máte rádi sérii Stmívání (mám na mysli knihy, ne filmy!), tento příběh vás chytí za srdce a určitě stojí za to si ho přečíst. 

 

Moje hodnocení:

Moje hodnocení obálky:

Předtuchy - Jude Watson

Autor: Jude Watson
Originální název: Premonitions
Knižní série: Premonitions
Díl: první
Počet stran: 231
Rok vydání: 2005
Rok vydání v ČR: 2006
Anotace: Grace zemřela matka a musí nyní žít se svou tetou a bratrancem. Trpí podivnými předtuchami, nedokáže se s nimi vypořádat – neví, jestli se výjevy, které vidí, odehrávají v minulosti, přítomnosti či budoucnosti. Pak náhle zmizí její nejlepší kamarádka Emily a Grace zjistí, že její neblahé předtuchy jsou jediným klíčem k jejímu nalezení…

Začátek knihy je trochu zdlouhavý, Grace nám totiž pomocí vzpomínek vypráví svůj osud – jak zemřela její maminka, jak se o ní starali její prarodiče a nakonec se kvůli podivnému případu ve škole přestěhovala ke své tetě.

Se svou tetou si moc nerozumí a s bratrancem Diegem už vůbec ne. Grace je hodně uzavřená a má pouze jednu kamarádku, kterou považuje za svou nejlepší. Obyčejné holky by toto ale za nejlepší přátelství nepovažovaly. Aspoň teda já ne. Moc se s Emily nebaví, v podstatě ji vůbec neposlouchá a pak, když jednoho dne prostě zmizí, dělá si Grace výčitky, protože od jedné příhody v dětství mívá předtuchy, a ten den, kdy svou nejlepší kamarádku viděla naposledy, právě jednu takovou měla. A byla o Emily.

Protože byla poslední, kdo s Emily byl, než záhadně zmizela, je vyslýchána jak Emiliinými rodiči, tak detektivem Fusillim. Samozřejmě moc nevěří, že její předtuchy mohou být pravdivé, a tak se Grace do pátrání po zmizelé kámošce pouští na vlastní pěst. Naštěstí se k ní přidává Diego a pomůže jí z nejednoho velkého maléru. Málem ji totiž při čmuchání v podezřelé chajdě na pláži chytí sám pachatel. Tedy alespoň podle názoru Grace. Bohužel se v něm ale zmýlila a tak pátrání pokračuje.

Když si myslí, že už na to kápla, zase se dozvídá, že její odhad nebyl zrovna přesný. Samotná Grace se dostává do stejné situace jako Emily, když je unesena na ostrov za ostatními oběťmi. Aby se odtamtud dostala zpět domů, musí se spojit všichni dohromady, což dá trochu zabrat. Grace má ale plán.

Čtenáři jsou napjatí, nemají ponětí, co má Grace za lubem. Vše je zatím tajemství. Přichází dramatické finále. Knihu lze jen těžko v této chvíli odložit. Podaří se jim naplánovaný útěk uskutečnit? Mám zatnuté svaly a doufám, že ano.

Abych pravdu řekla, tato kniha mě zpočátku moc nechytla. Nemohla jsem se s postavou Grace sžít. Připadalo mi, že to všechno vzpomínání a popisování trvá až moc dlouho. Opravdu bavit mě to začalo až v druhé polovině, ale když už mě to chytlo, tak mě to nepustilo až dokonce. Pravda, konec mě trochu zklamal. Myslím, že by nebylo od věci, kdyby autorka útěk z ostrova více promyslela a pořádně se rozepsala. Bohužel je to vše shrnuto v několika řádcích. Co se mi ale líbilo, bylo to, jak se upevnily vztahy Grace s tetou a bratrancem. Konečně by mohla Grace opravdu žít.

Na závěr bych knihu Předtuchy shrnula asi takto: Je to pěkná kniha, která vás udrží v napětí a pokud se rádi trochu bojíte, určitě si tuto knihu neváhejte přečíst.

Moje hodnocení:

Moje hodnocení obálky:

Měsíční píseň - Patricia Briggs

Autor: Patricia Briggs
Originální název: Moon Called
Knižní série: Mercedes Thompsonová
Díl: první
Počet stran: 288
Rok vydání: 2006
Rok vydání v ČR: 2009
Anotace: Vlkodlaci můžou být nebezpeční, když se jim připletete do cesty, ale pokud jste opatrní, nechají vás na pokoji. Umí se dobře skrývat před lidmi, ale já nejsem člověk. Když na ně narazím, poznám je a oni poznají mě – Mercy Thompsonovou…
Mercy Thompsonová má za souseda vlkodlaka. V autodílně opravuje mikrobus patřící upírovi. Její bývalý šéf je gnón…
Ale ani Mercy není úplně normální… a její pouto s tajemným světem nadpřirozena ji brzy dostane do pořádného průšvihu.

Tato kniha mě zaujala především svou obálkou, co si budeme vykládat, a po přečtení anotace jsem usoudila, že by mohla stát za přečtení. Sice se může zdát, že půjde zase jenom o vlkodlaky a upíry, co na tom? Tohle tu bylo už tisíckrát! Jenomže – Mercy Thompsonová není člověk, ani upír či vlkodlak. Je totiž kojot. A tohle je to, co mě nejspíš zaujalo nejvíc.

Hned na začátku jsme vtáhnuti do děje bez přílišného vysvětlování a tak je pro nás hlavní postava pořád tak trochu záhadou. Mercy se v úvodu nijak zvlášť nepředstavuje, vše o ní se dozvídáme během čtení postupně, kdy je její historie nenuceně vložena po kousíčkách do děje a tak vlastně celou knihu skládáte tyto kousky jako puzzle. Mě se tohle řešení líbí rozhodně víc, než kdyby na nás autorka v první kapitole vybafla všechno o Merciině vzhledu, vlastnostech a minulosti, což by mohlo být pro některé čtenáře až nuda. Stále jsem si ale Mercy představovala tak, jak je vyobrazena na obálce knihy, což je trochu zavádějící. Podle ní bych si totiž tipovala, že Mercy nemá víc jak dvacet let. Když se ale hrdinčina minulost zvolna odhaluje, můžeme si spočítat, že jí je necelých jednatřicet let. Pro mě docela šok. Samozřejmě věk není to hlavní. Hlavní je děj.

Mercy se v úvodu seznamuje s novým vlkodlakem Macem, který si rychle získává mou přízeň. Bohužel s ním vstupuje do Merciina zaběhlého života zmatek. V sousedově domě dojde k roztržce a jen díky Mercy zůstává Adam, alfa místní smečky vlkodlaků, naživu. Mac takové štěstí však nemá. Protože má Mercy podezření, že za útok a unesení Adamovy dcery Jesse stojí někdo z jeho vlastní smečky, rozhodne se Adama odvést do Aspen Creeku, kde se o něj postará její známý, totiž doktor z místní smečky, Samuel. Spolu pak s dalšími přáteli se pokouší přijít na pravý důvod napadení a na to, jak zachránit Jesse. Ke všemu se do toho zamotají upíři, čarodějové a vlkodlaci samotáři.

Rozlousknutí záhady není snadné, a když už si myslíte, že víte, jak to bylo, objeví se nová informace, která vaše úvahy zase naprosto rozhodí. A i když to vypadá, že už konečně máte to pravé řešení, nemůžete si jím být jisti, dokud se nakonec vše hezky nevysvětlí. 

A pak většina příběhů končí, avšak Měsíční píseň je zakončena odlehčující kapitolou, které rozhodně nechybí vtip ani kousek romantiky, čímž je prostoupen celý příběh. Romantika není však to hlavní jako například ve Stmívání, Zavržený či Mrazení. Tam je jasný vzorec – záhada, láska, zrada, odpuštění; Měsíční píseň je ale především založena na akci a láska je použita spíš jen jako koření stejně tak jako vtip. 

Musím však taky něco knize vytknout, protože ačkoliv se zdá být dokonalá, není tomu tak. Možná vám to tak ani nepřijde, možná jsem jenom nechápavá, ale při tom všem vysvětlování jsem byla trochu zmatená. Nevím, jestli to bylo překladem, autorkou nebo prostě mnou. Ale tohle je jen malé mínus oproti všem těm plusům.

Tato kniha určena pro dospívající je určitě originální a já s potěšením můžu říct, že nelituju toho, že jsem si Měsíční píseň přečetla. Rozhodně ji doporučuju všem, kteří se nebojí akce, nadpřirozených tvorů, především vlkodlaků. Vlkodlaci sice mohou být nebezpeční, když se jim připletete do cesty, ale pokud jste opatrní, nechají vás na pokoji...

Moje hodnocení:

Moje hodnocení obálky: